Nevedla jsem si deník, ale zapisovala si různé poznatky, jak mě v průběhu kurzu napadaly.
# 1 Při meditaci se zavřenýma očima začínám klimbat (jako v MHD). Bojim se zeptat učitele, třeba ještě nejsem dostatečně vyzrálá na meditaci?
# 2 Jídlo je zatim super - na snídani celkem výběr a na oběd něco co si sama vařim - čočka s mrkví, těstoviny, brokolice, salát.
#3 Pozorování dechu, tedy psychické cvičení, je pro mě daleko náročnější, než to fyzický (běhání a plavání). Pořád mi těkají myšlenky, plují asociace a najednou se přistihnu, že po minutě už nekontroluji svůj dech, ale vzpomínám nebo řešim něco jinýho. Proto si taky ospravedlňuju, že i když nemám moc fyzickýho výdeje, tak celkem slušně jim. Jídlo je pořád pecka - tohle centrum asi dostává štědrý dotace (Tady uvádím, že za kurz se nic neplatí, na konci pobytu můžete dát donations, kolik chcete).
# 4 Když očekáváte to nejhorší, nikdy nemůžete být zklamáni - právě naopak! Já myslela, že jdu do koncentráku, zatímco po obědě tu dostáváme dezerty a pomalu se mi tu začíná i líbit. Přicházim na chuť meditaci - objevuju tajemné sensations v nose a už i vydržím delší dobu neklimbat, hurá!
Člověk si ani neuvědomuje, jak je zvyklej na neustálý rozptylování okolo sebe - bez telefonu ani na krok. A když vám tady všechno seberou, tak se těšíte na každý spíše nemelodický zpívání guru Goenky, který zahajuje a ukončuje každou meditaci. Když jsem ten zpěv slyšela poprvý, měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Místama to totiž znělo, jako když ve walkmanu docházejí baterky.
# 6 Normálně si sny nezapisuju, ale tenhle stál za to - pobavil mě totiž už v tom snu samotnym. Nejdřív jsem se ocitla v tom pěknym modrym baráku u Vltavy, ve kterým se odehrává film Jak utopit doktora Mráčka. Byla jsem tam s babi Vlastou, tak jsme si to tam různě procházely a fotily a pak v jedný místnosti tam byl pán u počítače, měl otevřenou excelovskou tabulku a zrovna aktualizoval nějaký data a řiká: "Tak tohle je zajímavý - Český televizi stouply akcie o 70% díky sledovanosti." Já se ptám, jakej jde zrovna pořad. "Etiketa od Špačka." A já: "Hmm, zajímavý a jakej konkrétní díl?" "Jak správně vybírat dezerty." WTF? :D
#7 Řekla jsem, že se mi tu začíná líbit? Beru zpět - začínám si to tu opravdu užívat. Prostředí centra je dechberoucí. Obklopený krásnýma Blue Mountains, kde jsou vidět místama bizardní pískovcový útvary - domky nebo homole (něco jako Český Prachovský skály). Modročervený papoušky už beru jako samozřejmost, ale včera jsem viděla vůbec poprvý v celý Austrálii krásný obrovský černožlutý papoušky! (Yellow-tailed black cockatoo)
Sorry, že pořád pěju chválu na kuchyni, ale je naprosto fenomenální. Dnešní tofu s kokosovym mlíkem, super řepovej salát se sezamovýma semínkama a ještě něco červenýho, co nevim co bylo a jako dezert výborný brownie s karamelovym toppingem. Dhaba beas se může jít bodnout. Vegetariánská kuchyně je fakt rozmanitá a kdyby to nebylo echt ortodoxní a přidáte ryby a vajíčka tak se vůbec nedá mluvit o nějakym nudnym jídle.
#8 Písnička dnešního dne - Tepláková souprava, kule dej si doprava! Jo, ochladilo se. Jsem ráda, že mám s sebou čepici i rukavice. Ani mi dřív nepřišlo, jak vysoko v horách jsme. Teď jsme uplně zahalený v mracích, že je vidět jen protější kopeček tak 70m vzdálenej, jinak nic. A taky končí sranda, včera jsme začli s Vipassanou. Jsem si zrovna řikala, jak meditaci přicházim na chuť, že už mám zmáklou pozici, ve který vydržim dlouho bez hnutí. Tak včera večer jsem z týhle příjemný pozice chytla mravence jako nikdy předtim! A u vipassany musim vydržet hodinu bez hnutí se zavřenýma očima. Jasně, že mě nevyloučí z kurzu když se pohnu, no ale stejně - challenge accepted. Jinak jsme skoro v půlce kurzu, tak teď už to určitě dotáhnu do konce. První tři dny jsem měla nutnkání pokaždý, když jsem slyšela projet vlak, se na to všechno vykašlat a utíkat na nádraží. Teď si spíš řikám, jak jsme lidi fakt rozmazlení a když vám na pár dní seberou vaše radosti a samozřejmosti, tak se psychicky skládaj. Vždyť něco podobnýho musí být asi vězení nebo klášter - teda až na to, že tam spolu lidi můžou mluvit. No a taky se tam dá nějak žít. Jasně, že bych nechtěla na pořád takovej režim, ale v nějakejch ohledech mi to dost vyhovuje. Vůbec mi nechybí mobil, notebook, ale hodně hudba a čtení. A taky mam tendence si s někym pokecat, probrat moje stavy a pocity a zeptat se jak to vidí on/a. Snad pak nebudu mít potřebu to všechno mlčení dohat - 200 000 slov - no potěš :D
#9 Tak sláva, na druhou dnešní meditaci jsem vydržela sedět bez změny pozice. A jako bonus k tomu jsem viděla 2 velký klokany. Normálně si to přihopsali až do areálu. Júúú. Jsme je pozorovaly chvíli s jednou holčinou (Brazilka nebo Španělka asi). A když odhopsali pryč, tak jsme se na sebe obě podívaly s výrazem "Ježiš ti jsou tak cute, chci je domu!" Tim jsme určitě porušily zákaz komunikace, ale v tu chvíli to prostě nešlo. Hodně silnej emotivní zážitek. Bylo na nás vidět, jak jsme chtěly vyjádřit a sdílet radost z těch klokanů, ale nemohly jsme.
# 10. High light dnešního dne - vyrhala jsem si obočí. Jo a všichi tu jsou posedlí ústní hygienou. Tak to vypadá, když nemáte co jinýho v době volna (a že ho moc neni), kromě chození po areálu, dělat.
#11 Jediná četba na záchodě jsou cedule, že tampony se nesmí splachovat - díky bohu za ni! Co čtou chlapi, to nevím.
#12 Začíná mi hrabat! Dobrovolně vstanu ve 3 ráno, rozsvítim, kouknu na hodinky a zjistim, že můžu ještě hodinu spát. What a bliss! A nejsem sama komu hrabe. Někdo tu mluví ze spaní: "Meditation, how do you call the the the the treatment!" No a moje sny mi řikaj, že potřebuju sex. Přišla za mnou kostra vojáka - vlastně jen poloviční kostra do pasu, tak teda nevim jak přišla :D. No líbali jsme spolu a šahala mi na prsa....Pak střih a jiný sen....začla mi tu hrát písnička Defector od Muse, tak jsem si jí začla zpívat, ale přišlo mi to nějaký divný, vždyť mobil jsem přece odevzdala na začátku kurzu, tak z čeho to může hrát? A pak jsem se podívala pod polštář a tam jsem ho našla...psycho!
#13 Naštěstí se meditační technika obměňuje a vyvíjí, takže není moc prostoru na těkání myšlenek. Včera jsem totiž dostala pocit, že už jsem přemeditovaná. Meditace je fajn, ale 10h denně je moc. Navíc, je třeba ty aktivity taky nějak střídat. A tady nějak není s čím. Tak jsem včera večer využila svojí jinak nevyužitý schopnosti - totiž mýho pamatováka na filmy a místo večerní meditace jsem si hezky v hlavě přehrávala Záskok, Policajt nebo rošťák a 4 dohody. Ještě štěstí, že z vnějšku nejde poznat, co se vám honí hlavou :D Ale jak jsem řekla, technika se mění, tak snad další filmy nebudou třeba.
#14 Zítra bude povoleno mluvit! Na poslední den kurzu. Oni sice tvrdí, že "noble silence" pomáhá utvrzovat techniku a nerozptylovat, ale taky si myslím, že je to z praktickýho hlediska - protože kdo by chtěl furt poschlouchat to ženský tlachání?
#15 Konec! Zvláštní smíšený pocity. Na jednu stranu jsem se celý kurz těšila na jeho konec, ale teď mám tak trochu strach se vrátit do normálních kolejí. Přece jen to není návrat z dětskýho letního tábora. Objektivnějc asi můžu kurz posoudit až s odstupem času, ale už teď je jasný, že to bylo přínosný. Můžu doporučit každýmu, kdo se chce něco novýho naučit. Především se soustředit a kontrolovat svou mysl. A taky zkusit si trošku jiný přístup k životu a otestovat se netradičním způsobem.
Žádné komentáře:
Okomentovat